V této budově je ukryt příběh podnikatelské historie Československa v kostce. Najdete tu rovněž všechno, co má velké drama mít: krásu, lásku i smrt. A také hodně peněz, obrovskou zkázu i naději, že to nakonec dobře dopadne.
Říká vám něco jméno David Weinstein? Nemusíte se stydět, pokud se vám nic nevybaví. Vzpomínají na něj hlavně někteří pamětníci z Opavy. A také Linda Bittová a Václav Hájek. Díky nim ožívá odkaz podnikatele, který byl svého času stejně významný jako Baťa, v naprosto nečekaném rozměru.
Velikost budovy dává tušit, že jde o něco majestátního. Je ale celá zakrytá lešením. Bočním vchodem vstupujeme dovnitř a je to trochu podobná emoce, jako když si představíte sestup s ponorkou k vraku Titaniku. Zánik se tu mísí s nádherou, kterou nedokázali zničit nacisté, komunisté ani divoká devadesátá léta.
„Tady to muselo vypadat jako v galerii Lafayette,“ vydechnu pod ohořelou, ale nádhernou skleněnou kupolí. „Nikoli, tohle byl obchodní dům amerického typu. David Weinstein zadal jeho stavbu vídeňskému architektovi Leopoldu Bauerovi, který se pro Bredu inspiroval na svých cestách Chicagem a Buffalem,“ uvádí informace na pravou míru historik Václav Hájek.
Jeho znalosti o Davidu Weinsteinovi vás ohromí. Zná o něm nejen běžně dostupné informace, s Hájkem budete cestovat v čase i za norské fjordy či do izraelské Haify. Ale nepředbíhejme, zatím jsme v Opavě roku 1928.
Podnikatel Weinstein se svým společníkem Maxem Bredou staví obchodní dům, na jaký se bude vzpomínat ještě takřka za sto let. K přestavbě budovy, která bývala pivovarem, volá architekta Bauera. A ten vytvoří doslova chrám nakupování. Největší obchodní dům v celém Československu. Zboží se tu nejen prodává, ale i vyrábí.
A je vystavováno jako artefakty na výstavě. O Vánocích visí pod skleněnou kupolí obrovský adventní věnec, který se dodnes zaryl do vzpomínek těch, kdo ho kdysi spatřili. Chodí sem nakupovat nejen vyšší třída z celého okolí, ale také zástupy těch, kteří chtějí Bredu jen obdivovat. David Weinstein a Max Breda vlastní nejen obchodní dům, ale i firmu na výrobu textilu a galanterního zboží.
Kromě toho Weinstein podniká sám: měl podíly v Priessnitzových lázních a také firmu Direkta, která měla pobočky s textilním a galanterním zbožím po celé republice. Všichni, kdo ve Weinsteinově impériu mají nějakou důležitou roli, jsou rodinní příslušníci. Dokážou vytvořit funkční síť: jeden synovec řídí byznys ve Vídni, jiný v Olomouci, další zase v Praze.
V dekádě mezi rokem 1920 a 1930 firma vyroste nejvíc – Weinstein založí v Opavě továrnu na klobouky, převezme fabriku na textil v Příboru, kterou vlastní s partnerem ze Švýcarska. V době, kdy David Weinstein předává vedení obchodního domu Breda svému synu Robertovi a odchází na odpočinek stejně jako předtím jeho společník Breda, činí výše jeho majetku osmnáct milionů československých korun.
Pro představu, na stavbu rodinného domu jste potřebovali padesát tisíc, takže Weinstein za svůj život nashromáždil úctyhodné jmění. Weinsteinové jsou nejen velmi bohatí, ale také si umějí užívat života a podporovat své město. V neobarokní vile se pořádají kostýmované večírky, teče šampaňské, ale také se řeší vývoj firmy, nové technologie a expanze.
Když k moci přicházejí nacisté a Davidu Weinsteinovi je zabaven veškerý majetek, nachází se jeho syn Robert zrovna na obchodní cestě v Norsku. A o slovo se hlásí temná síla dějin. David Weinstein s manželkou za dosud neznámých okolností spáchají sebevraždu. Robert se ukrývá v norské vesnici, kam za vzpomínkami těch, kteří ho zde ještě zažili, přijede o desítky let později historik Václav Hájek.
Nacisté Weinsteina mladšího ale stejně objeví a deportují do Osvětimi. Umírá při odklízení trosek varšavského ghetta. Část rodiny Weinsteinových uprchne a po válce žádá o navrácení majetku. Československý stát jim nevyhoví ani po sametové revoluci. Historik Hájek se za nimi později rozjede do Haify. „Co bych si teď s tím vším počala,“ povzdechne si příbuzná Davida Weinsteina.
Naráží tak na bezútěšný stav budovy, která po válce nosila jméno Průkopník a později Prior. Pro místní to ale byla vždy Breda. V roce 1994 ji v rámci privatizace získává kontroverzní podnikatel Kamil Kolek. Nejdřív jí touží její slávu i úroveň navrátit, ale pak se zde odehraje typický „příběh devadesátek“. Nevkusné zboží, trhovci, hrůzné architektonické zásahy.
V roce 2004 Breda vyhoří, o osm let později je uzavřena úplně. Chátrá, zatéká do ní a šeptá se o tom, že bude stržena. Do boje se ale dávají výtvarník Kurt Gebauer a Linda Bittová. Co spojuje respektovaného umělce a realitní makléřku? Vášeň pro své město, ze kterého si podle svých slov přejí udělat „Florencii Slezska“. A pomoci by jim v tom měla právě Breda.
Spolek za její záchranu uspořádal sbírku na její rozsvícení, ale také přiměl město, aby ji před dvěma lety koupilo. Investice činila čtyřicet milionů korun, opravy vyjdou na dalších tři sta. Na projekt rekonstrukce je vypsaná architektonická soutěž. Další obchodní dům zde ale nečekejte. Nejen proto, že hned vedle původní Bredy vyrostlo před několika lety nové obchodní centrum pod názvem Breda & Weinstein.
Po rekonstrukci, na kterou je nyní vypsaná architektonická soutěž, tu má vyrůst Centrum nadání. A pomoci ho má vybudovat člen výběru Forbes 30 pod 30 z roku 2017 Lukáš Žďárský. Zakladatel gastronomických projektů Vnitroblock nebo Gram má pomoci vytvořit institut talentů, kde by si děti z celé republiky mohly na vlastní kůži vyzkoušet jakoukoli profesi.
Upéct chleba, dole v kavárně ho prodat, stát se na den truhlářem, řemeslníkem. Kdy se tak stane, bude jasnější letos v dubnu, kdy bude znám výsledek vypsaného architektonického dialogu. Bittová je přesvědčena, že síla vzpomínek a víra v lepší budoucnost Bredy spojují spolek i vedení města. Ostatně, mají spolu podepsané memorandum o spolupráci.
Návrat života do Bredy poprvé slibuje už letos v září, ke 150. výročí narozenin Davida Weinsteina. U čelního vstupu, za dochovanou zdobenou mříží, se otevře alespoň malá kavárna. „Sundá se lešení a místní si budou myslet, že je to všechno. Jen opravená okna a fasáda. Ale bude tam na ně čekat překvapení,“ míní.
Bude to první krok v nové kapitole místa, které do Opavy přineslo punc nejen velkých peněz, ale také vkusu.